Povrchy v době (po)koronavirové

Povrchy v době (po)koronavirové

Charakteristiky povrchů ve vztahu k možnosti kontaminace ještě nikdy nebyly tak horkým tématem jako dnes. Kdybychom v minulosti s větším zájmem zkoumali antibakteriální a antivirové vlastnosti povrchů, mohly dnes představovat dokonce nový globální standard ve světě napadeném pandemií koronaviru. Jde o extrémně citlivé téma, kde by štítky jako „antibakteriální“ nebo „antimikrobiální“ povrchy mohly představovat základní motivaci trhu a v mnoha případech i rozhodující kritérium pro úspěšný byznys. O čem ale ve skutečnosti hovoříme? Jak svět nábytku může a musí řešit materiály představující tento nový potenciál?

 

Na toto téma jsou stále častěji dotazováni i technici a odborníci zkušeben a laboratoří zaměřených na zkoušení dřevěného nábytku. Termín „nákaza“ (angl. contagion), který se v současné době v našich rozhovorech vyskytuje poměrně často, má zajímavou etymologii odvozenou z latinských slov „cum“ (spolu) a „tangere“ (dotek). Jednoduchý akt dotyku s povrchem může být zdrojem mnoha infekcí a některé studie například ukazují, že kliky dveří nebo tlačítka výtahu na frekventovaných místech patří mezi hlavní „přenašeče“ mnoha virů.

Tyto zvláštní „biologické entity“ jsou ve skutečnosti schopny snadno přejít z povrchů, jichž se dotkneme, na naše ruce a z nich pak k našim ústům a očím. Ty představují „otevřené dveře“, jimiž snadno proniknou do našeho těla. Australská studie zveřejněná v roce 2015 prokázala, že lidé se svého obličeje dotýkají v průměru 23krát za hodinu a viry využívají těchto gest, i nevědomých, k výraznému šíření.

Přenos viru přes povrchy je zjevně založen na prvním kontaktu pocházejícím od nakažené osoby, většinou prostřednictvím známých „kapének“ (kapičky slin vyvolané kýchnutím, kašlem nebo jednoduše mluvením), a schopnosti viru přežít na kontaminovaném povrchu. Nedávné studie, aplikované konkrétně na Covid-19, popisují poměrně dlouhé přežití tohoto viru na plastech (až 72 hodin) a na oceli (48 hodin), zatímco na lepence nebo mědi je výrazně omezenější.

Nejzajímavější údaje týkající se vnitřního prostředí jsou pravděpodobně ty, které se týkají plastů, protože mnoho povrchů kolem nás je dokončeno nátěrovými hmotami, potaženo fólií, pokryto lamináty nebo jinými materiály na bázi polymeru, které představují primární složky plastů. Kromě všech těchto teoretických úvah se v našem každodenním životě v důsledku dramatických účinků Covid-19 mnoho praktických věcí změnilo a zjistili jsme, že kromě dodržování vzájemné vzdálenosti je zásadní také hygiena našich rukou a všech povrchů kolem nás.

Tyto nové potřeby a návyky určují významné důsledky také pro svět nábytku a povrchových úprav. Fakticky rostou požadavky na antibakteriální povrchy, avšak za mnohem zásadnější je považována schopnost povrchů nábytku odolávat častým čisticím a dezinfekčním operacím.

 

Antibakteriální účinnost povrchů

 

Antibakteriálního účinku nábytkových povrchů se obvykle dosahuje přidáním zvláštních přísad (například látek na bázi stříbra), které zajišťují biocidní a/nebo inhibiční účinek na jejich proliferaci (rozmnožování). Odborné mikrobiologické laboratoře provádí specifické testy pro studium antibakteriálních účinků povrchových úprav tak, že kontaminují zkoumaný povrch a ověřují jeho účinky na přežití bakterií. Referenčními metodami jsou metody popsané v normách, jakož i interní metody speciálně vytvořené pro přizpůsobení zkoušky materiálům, které vzhledem ke svým vlastnostem nemohou být testovány podle standardizovaných metod.

Tyto testy však vesměs neberou v úvahu viry a zejména Covid-19, s nímž známé ústavy z pochopitelných důvodů zatím neexperimentují.

 

Odolnost proti čisticím a dezinfekčním prostředkům

 

Jak je uvedeno výše, časté čištění a dezinfekce povrchů jsou doporučené činnosti na všech úrovních ochrany proti šíření koronaviru. Mezi produkty, které jsou proti viru údajně účinné, patří přípravky na bázi alkoholu a přípravky obsahující oxidační činidla, jako je chlornan sodný nebo peroxid vodíku. Alkohol je zcela jistě činitel, který je třeba brát v úvahu, protože má někdy sklon k změkčení některých povlakových filmů. Na druhé straně oxidační činidla mohou být zodpovědná za změnu barvy nebo „vyblednutí“, i když v současné době není k dispozici mnoho údajů, které by umožňovaly předložit skutečnou případovou studii.

A konečně je třeba věnovat zvláštní pozornost i barvicím složkám, které se do těchto čisticích přípravků někdy přidávají. Pokud tyto látky proniknou hluboko do povrchů, může být obtížné je odstranit, což vede k tvorbě zabarvených oblastí.

 

Odolnost proti oděru

 

Kromě posouzení pouhého kontaktu kapaliny s testovaným povrchem používají některé laboratoře také zkušební metody pro hodnocení kombinovaného účinku kontaktu s odřením, simulující skutečnou čisticí operaci. Kombinovaný efekt může být ve skutečnosti velmi škodlivý, neboť může způsobovat různé typy poškození na nábytkových površích.

 

Tyto standardní i nové zkušební metody mohou nepochybně představovat významnou pomoc zejména pro ty výrobce, kteří silné a srozumitelné argumenty vnímají jako zásadní konkurenční výhodu.

 

V rámci České republiky se touto aktuální problematikou, tzn. jak zkoušením odolnosti povrchů proti působení kapalin nebo mechanickému poškození, tak testováním antibakteriálních a antivirových vlastností povrchů, zabývá i Zkušebna nábytku TZÚ v Brně.